Rajlichův rozpor oceánské hřbety jsou mladší než přetvárné (transformní) zlomy

kliknutím zvětšit
Popisek

Společný výskyt Středo-oceánských hřbetů s výstupy čediče, tepla a sítě příčných či kosých zlomů, které je protínají, "vyřešila" desková tektonika tvrzením, že se jedná o současný jev. To znamená, že příčné zlomy mají vznikat současně se Středo-oceánským hřbetem. Důvodem mají být nestejné objemy vystupujícího čediče podél linie Středo-oceánského hřbetu. Má se za to, že s rozdílnou silou odtlačují a tím i rozdělují dílce nově tvořeného mořského dna. Kvůli podepření tohoto tvrzení byl deskovými tektoniky vymyšlen tzv. přetvárný zlom (trasform fault), který se má lišit od známého geologického zlomu tím, že obě strany zlomu se pohybují stejným směrem, ale s různou rychlostí. Tím vzniká dojem vzájemného posunu mezi sousedními bloky (viz obr. 2). Podstatné pro nás je také to, že přetvárné zlomy (transform faults) mají být vektorem, (ukazatelem směru pohybu mořského dna), desky od Středo - oceánského hřbetu. Také pohyb podél přetvárného (transformního) zlomu, měřený vzhledem k okolí, má být podél celé jeho délky stejný. Podívejme se na to jak se věci mají ve skutečnosti

 

Obr. 1 Mapa mořského dna podle B. HEEZENA &  M. THARPOVÉ z r. 1977 ukazuje tvar mořského dna se Středo-oceánskými hřbety rozčleněnými hustou sítí příčných zlomů. Tato mapa vnesla do geologie kromě jiných nepravd, i základní omyl (standardně používanou ikonu) tím, že je ve válcové projekci a tím pádem Antarktida, která má pro posouzení vztahu příčných zlomů ke středooceánským hřbetům základní význam (viz odstavec "rozpínání stlačovaného" a obr. 4), je rozvinuta (roztažena) v mapě s naprosto nepřípustným zkreslením (doporučujeme čtenáři prohlídku mořského dna na Google Earth). Takovýmito, dnes neomluvitelnými "prohřešky" je desková tektonika mimořádně zatížena (viz odstavec "pohyb ochuzený o třetí rozměr").

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 2: Představa o vzniku přetvárných „transformních“ zlomů v deskové tektonice. Láva pronikající do oblasti Středo-oceánského hřebetu má odtlačovat jednotlivé od počátku oddělené dílce mořského dna. Snadno pochopíme, že pochod by mohl (omezeně) probíhat na větší vzdálenost pouze v případě, že nedochází ke tření vůči (nepohyblivému!), podloží a dále například k zužování prostoru vymezeného sousedními zlomy. Jak nám pak navíc deskoví tektonici vysvětlí pohyb mořského dna podél esovitě zakřivených zlomů na obr. 5?

 

 

 

To, že přetvárné - transformní (zlomy) - pásma (MORGAN, 1968), neprobíhají, jako příčné trhliny vždy navzájem rovnoběžně či jsou dokonce šikmé k oceánskému hřbetu (a zakřivené, obr. 5), znamená, že nemůže probíhat předpokládaný celkově rovnoměrný pohyb (rozšiřování - spreading), oceánského dna. Rovněž představa do daleka se rozprostírajících pásem současných s rozšiřováním mořského dna směrem od Středo-oceánského hřbetu je mylná. Tuhému oceánskému dnu, které se má pohybovat podle deskově tektonického předpokladu vodorovně, by byl v případě nerovnoběžných stran kladen ve směru pohybu takový odpor, který by za předpokladu posouvání vedl buďto ke zlomu nebo k roztrhání desky. Je to jako kdybychom chtěli jezdit stejným vlakem po kolejích s proměnlivým rozchodem (obr. 3a,b). Ani Středo-oceánské hřbety a zóny podsouvání neleží vzájemně rovnoběžně. Takové okolnosti rovněž vytvářejí nezbytná pnutí a zlomy oceánské kůry. Jak zdůrazňuje H. J. ZILLMER, skutečnost, že oceánská kůra není rozbita na malé kousky, je potvrzena zjištěním profesora Johna F. DEWEYHO (1987): „Seismické reflexní profily ukazují, že sedimenty představují i ve starších úložištích (mimo oceánské hřbety), zcela ploché a neporušené vrstvy."

Na naprosto chybný předpoklad běhu přetvárných zlomů jakožto směru pohybu oceánského dna od Středo - oceánských hřbetů ukazuje obr. 4. "Narůstajcící" oceánické dno "směřuje" ze dvou sousedních hřbetů  do jednoho bodu!


Desková tektonika také nevysvětlila, proč je oceánské dno posunuto příčnými trhlinami poruchami pouze v úzké oblasti Středo-oceánského hřbetu a je pouze zde rozbito na malé části a má tvar do výšky se tyčících hor? (Ve skutečnosti není posunuto ale Středooceánský hřbet klikatě přeskakuje jako mladší jev přes starší zlomovou síť viz dále). Proč je napravo i nalevo od těchto hřbetů ploché a po stranách Středo-oceánského (zvláště atlantického) hřbetu ve velkých hloubkách se nacházejí roviny téměř bez jakékoli známky rozkladných poruch? Rovněž kolem jednoho středu rozpínání by měly být přetvárná pásma zhruba stejně dlouhá.

Když rozdělíme Středo-oceánské hřbety do směrových tříd, obdržíme dosti rovnoměrné zastoupení ve všech směrech. Podle navrhovaného tahu rozpínání by tomu také měly odpovídat směry kam míří přetvárné zlomy. Ty se ale takto nechovají a ve skutečnosti spadají do omezeného počtu zhruba celosvětově pěti hlavních výrazných směrů. To lze vysvětlit jedině tak, že hřbety a přetvárné zlomy spolu ani časově, ani pohybově nesouhlasí, (obr. 3a,b).

 


kliknutím zvětšit
Popisek

 

 

Antarktický hřbet v Jižním Pacifiku není místem výstupu čedičů

 

 


Přetvárné trhliny mořského dna pokračují do jiných staveb v okolních oblastech (obr. 3a,b). Zjevně mohou pocházet z přebudování různých útvarů – hřbetů a zlomů na mořském dně a na pevninách, nebo jsou s podobnými prvky v blízkosti rovnoběžné. Ukazuje to na jejich stejné stáří (napěťové pole). Vypadá to tak že se jedná o samostatný tektonický jev, který nesouvisí geometricky s pohybem při rozšiřování mořského dna (obr. 2). Rovnoběžné celosvětové svazky poruch a jejich protínání ukazuje na jednotné tektonické události Podle našeho názoru je velmi pravděpodobné, že tzv. přetvárné zlomy jsou starším tektonickým jevem – zlomy vzniklými z událostí celosvětově homogenního napěťového pole, které se projevilo hlavně v oceánické kůře. Tyto zlomy byly později přetištěny mladšími –eocenními hřbety a byly v oblasti Středo-oceánských hřbetů zvýrazněny.

 



kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 3: a,b „Transformní“ zlomy jihovýchodně od jižního cípu Afriky jsou součástí celoplanetárního lineamentu, který můžeme vysledovat až k Sajanům. Směrově pozoruhodně jednotné pásmo oživují „transformní“ zlomy jak na Středo-oceánském hřbetu jv. od Afriky, tak i „transformní“ zlomy v arabském moři. Zatím co Středo-oceánský hřbet oblast obtáčí jako luk, hlavní a nejvýraznější "přetvárný" zlom probíhající přes Madagaskar je v podstatě souvislý a představuje tětivu tohoto luku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na obrázku 3 b se nachází soustava ssv. – jjz. orientovaných staveb jednak na mořském dně a jednak na okrajích sousední pevniny. Zlomy byly převzaty transformními (přetvárnými) zlomy stejného směru jak v arabském moři, tak i v jihozápadním Indickém oceánu (Adantsko-indický hřbet). Přizpůsobování či napojování a zakřivování transformních zlomů z oblasti hřbetu do směru SSV – JJZ je také dokladem tohoto ústrojí. Obrázek 3b zároveň dokládá konfliktnost představy pohybu oceánického dna odtlačováním dílců podél „transformních“ zlomů v oblasti trojného bodu (viz odstavec 15 "špatně nasazené veřeje pro jedny dveře"). Při neměnném postavení střediska rozšiřování oceánského dna by jedna soustava zlomů buďto zákonitě porušovala druhou což odporuje definici přetvárného zlomu (obr.1), nebo by se mořské dno tlačilo zde dvou stran do jednoho bodu (obr. 4). Celým odtlačovaným dílcem by byl pak i samotný Středo - oceánský hřbet (Adantsko-indický hřbet) včetně transformních zlomů, jz. od trojného bodu (obr. 6). Kam mizí oceánské dno, které se sbíhá ve směru od obou zhruba k sobě kolmo orientovaných zlomů v jednom bodě jv. od Mauriciu a Réunionu (Google Earth, obr. 4), se neví. Pro hypotézu, která se vydává za vědeckou teorii jednoduše katastrofální.

 

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 4 Tak zvané přetvárné (transformní) zlomy, které mají určovat směr pohybu ze Středoindického (směrem na JZ) a z jz. Středo - oceánského Adantsko-indického hřbetu (směrem na SV), se sbíhají v jediném bodě na JV od Mauriciu a Réunionu. Kam se ztrácí dno, které se mělo nově vytvořit na hřbetech a pohybovat ve směru přetvárných zlomů? Autoři mapy na obr. 3b zlomy vzájemně protínají čímž zároveň popírají jejich funkci jako přetvárných (transformních). Směřování oceánského dna z více míst do jediného bodu platí samozřejmě i pro společné posuzování oceánského hřbetu v arabském moří a hřbetu v jz. části Indického oceánu (viz obr. 3a výše). Dále, je možné podle deskově tektonických pravidel aby se dva Středo - oceánské hřbety stýkaly kolmo na sebe, jak to vidíme uprostřed obrázku?  Viz rovněž obr. 6. (Tyto skutečnosti jsou dalším důkazem toho, že středooceánské hřbety nejsou trvalými středisky rozpínání oceánského dna). Jen pro zajímavost, vpravo na 90ti stupňovém východním hřbetu (Ninety East Ridge) pozorujeme zřetelné ukazatele pohybu (bílé šipky), opačného směru než by měl být pohyb Indie k S (stručně řečeno neexistující)

 

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 5 Úsek mořského dna jižně od Afriky zřetelně zobrazuje levostranný pohyb (bílé šipky) okolí tzv. přetvárných (transformních) zlomů. To znamená pohyb Afriky vůči Antarktidě na západ! Pohyb doprovází tzv. Riedelovy střihy a odsazování (úskoky) středové linie (zde zvýrazněné Středo-oceánským Adantsko-indickým hřbetem), ve vzájemném levostranném posunu (viz obr. 22 a 23 v kapitole 17 - pohyb ochuzený o třetí rozměr). Riedelově smykové zóně odpovídá jednak poloha hustě nahloučených tzv. transformních zlomů, smyslu pohybu pak jejich esovité zakřivení v postupném přetvoření (deformaci). Severozápadní - jihovýchodní úseky Středo-oceánských hřbetů v této stavbě představují starší zlomy - místa stlačení - ve stejném - levostranném vzájemném pohybu sousedního mořského dna. To, že ve východní části zobrazené oblasti Středo-oceánský hřbet kopíruje, je souběžný, se stavbou přetvárných zlomů dokazuje, že se jedná o mladší tektonický jev (roztažení) naložené na vytvořenou stavbu Riedelovy smykové zóny v již tuhém tělese! V levé spodní části jsou starší zlomy severozápad - jihovýchodního směru ohnuty ve směru pohybu. Tektonickým zlomům zde byla (neprávem) přisouzena úloha domnělých transformních zlomů

 

Celková stavba oblasti v žádném případě neodpovídá předpokladu podle obr. 2. Pohyb Afriky je vůči Antarktidě směrem k západu a ne směrem na sever či na východ jak by odpovídalo deskově tektonickým předpokladům podle domnělého rozšiřování od Středooceánského hřbetu, který zde lemuje Africkou desku (viz rovněž odstavec 2. Rozpínání "stlačovaného").  V oblasti je rovněž mnoho zakřivených "transformních zlomů", tzn. zlomů které tuto definici nesplňují. V deskové tektonice rovněž nejsou uvažovány značné tektonické pohyby (zde nejméně 300 km), mladší a porušující již hotové oceánské dno (všechen pohyb má vycházet od Středo-oceánského hřbetu nebo ze stahování oceánské desky do subdukční zóny).

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 6 Vraťme se ještě jednou ke kolmému styku dvou hřbetů (Indickému trojnému bodu) v Indickém oceánu. Deskově tektonické vyhodnocení místa vede k neřešitelnému topologickému paradoxu (nesmyslu). Vedle sbíhání vektorů pohybu (přetvárných/transformních) zlomů do jednoho bodu (obr. 4) je zde další problém. Je to rozvoj oceánického dna, který by měl probíhat od Indického hřbetu na západ. Do něj se včleňuje další Středo - oceánský hřbet. Podle zhruba v. – z. přetvárných zlomů nad ním a pod ním by měl být vysunován z Indického hřbetu. Vysouvání Středo – oceánského hřbetu jiným hřbetem v žádné deskově tektonické příručce nenajdeme. Taktéž pohyb mořského dna v úzkých dílcích omezených zakřivenými zlomy v okolí z. hřbetu, je krajně nevěrohodný. Ještě jeden fenomén je patrný na Indickém hřbetu dole pod trojným bodem (žlutá oblast). Je to nevýrazná stavba (až vymizení) přetvárných zlomů na hřbetu a jejich výrazný projev ve vzdálenějších místech oceánského dna. Je to přesně naopak než bychom očekávali, protože na hřbetu mají být zlomy v nejmladším (rozuměj nejvýraznějším) vývinu.

 

Obr. 4, 5 a 6 příznačně ukazují jak desková tektonika nevyřešila problémy v detailech svojí teorie (Odstavec "Prokázání hypotézy"). Přitom bez sebemenších rozpaků (se stejnou jistotou jako trigonometrické funkce) jsou nepravdivá tvrzení používána pro vysvětlování stavby malých území na kontinentech.

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 7 Princip Riedelových smyků je všeobecně platné pravidlo vytvoření trhlin při lomovém posunu v pevném materiálu. Na obrázku je zobrazen pohyb ve ztuhlém asfaltu s vytvářením trhlin (Riedelových střihů). Smyková  zóna zobrazuje stejnou pohybovou situaci (levostranný pohyb), jako mořské dno na obr. 4. Model vznikl při jednorázové tektonické události. Při porovnání obrázku s obr. 4 vidíme, že složitější stavba mořského dna souhlasí s jednorázovým modelem jen zčásti. Z toho usuzujeme, že vznikla v několika časově oddělených tektonických událostech viz tektonické fáze.

 

 

K přetvárným (transformním) zlomům se vztahuje také úvaha o mechanismu subdukce. Má-li dojít k podsouvání slupek (pro ty, kteří neolupují desky z pomerančů), tak ať už se mají zanořovat do zemského pláště vlastní vahou, nebo součiností tlaku od středooceánského hřbetu a zvýšenou vahou, nebo součinností tlaku, váhy a pohybem podložního pláště, tak by se měl jejich geologický projev zesilovat v okolí míst domnělého zanořování. Tranformní zlomy by pak měly být na všech těchto okrajích. Proč nejsou kolem Aleutského příkopu a v západní části Pacifiku nám sekta deskových tektoniků nevysvělila.


 

Obecná úvaha

Nejenom obr. 3, 4, 5, 6 a jejich pohybové vyhodnocení, ale i všechny uvedené články (1. - 25.), dokládají neudržitelnost tzv. teorie Nové globální (deskové) tektoniky. Její šíření a zamlčování skutečností o její neplatnosti na základě starších i novějších dat se jeví jako nepochopitelné v "demokratické" společnosti a natož ve vědě, která by měla (apoliticky) hledat a nalézat pravdu o okolním světě. Jak vidno filozofické předpoklady Kuhna, von Poppera a dalších jsou jen slova na papíře, kterými se dnešní vědec "hlavního proudu" (mainstreamu), v žádném případě neřídí, či řídit nemůže. Udržování bludů deskové tektoniky v dnešním stádiu poznání se tak začíná rovnat lhaní a pro tento pavědecký směr by se spíše hodilo označení Nová Goebbelsovská tektonika.


názory k článku

Sidrach - 10.09.2013 23:33
Zajímavé, velmi.
 

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.


 

 


Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."


NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI


kliknutím zvětšit
Popisek

 

 


Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení


 

 


Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").


vytvořeno pomocí Gaia CMS firmy Artemis webdesign © 2008