Careyho rozpor - délka údajně pohlcujících příkopů je zlomkem linií přirůstání

I když přijmeme názor, že je podsouvání (subdukce) možná, ocitneme se před známou nevyhnutelnou plochoměrnou překážkou: sloučená délka všech příkopů (míst kde má podle deskové tektoniky zánikat oceánská kůra), je ca 30 000 km tj. nanejvíce pouze polovina délky všech švů rozpínání (míst, kde má podle deskové tektoniky oceánská kůra vznikat), o délce ca 60 000, když uvážíme souměrnost vytváření oceánské kůry na obě strany od hřbetu, tak 120 000 km zdrojové linie. To znamená, že se jeví nepravdivým základ deskové tektoniky, kterým je vyrovnaný účet mezi výstavbou a bouráním oceánské kůry, (obr. 5). Abychom částku vyrovnali (zachovali neměnný zemský poloměr), museli bychom mít kolem dokola všech oceánských pánví stejně staré příkopy pohlcující oceánickou kůru. Mohli bychom plochu oceánické kůry před podsouváním zmenšit to znamená zvrásnit. Pochopitelně bychom takto několikanásobně zvětšili odpor "podsouvané" desky.

Když přidáme jednoduché trhliny v zemské kůře jako je rýnský prolom, východoafrické průlomy, bajkalské jezero a další ke středooceánským hřbetům, získáme širší obraz. Přidají se k němu další rozestupující se švy, jež probíhají zhruba od severu k jihu: Mariánský příkop východně od Filipín ve spojení s Tonžským příkopem probíhajícím na jih od rovníku, resp. Kermadekovým příkopem u Nového Zélandu, hlubokomořské příkopy u západního pobřeží Ameriky s Peruánsko-chilským příkopem a Středoamerickým příkopem. V blízkosti těchto několika kilometrů hlubokých příkopů na okraji kontinentálních desek jsou téměř výhradně pevninské velehory jako možná obdoba vyzdvižených okrajů tvořících se příkopů (viz např. východoafrický rift). Rovněž například Andy podél Peruánsko-chilského příkopu na západním pobřeží Jižní Ameriky. Nepatří tedy k obrazu zemské kůry rozpraskané trhlinami i hlubokomořské příkopy? Neznamená to náhodou, že hlubokomořské příkopy nejsou žádné zóny podsouvání ve smyslu deskové tektoniky? Ano hlubokomořské příkopy nejsou místem, kde se má podsouvat oceánská kůra (viz odstavec 18. neporušenost pěchovaného).

 




kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 1 Předpokládaná střediska nové tvorby mořského dna

jej dodávají více, než by byla schopna pohltit

domnělá pásma podsouvání

 

Člověk nemusí být génius aby pochopil tuto (ne)skutečnost. Pokud by skořápková (desková) tektonika pracovala uváděným způsobem viz karikaturu v úvodu, již 150 milionů let, (od druhohor). tak by subdukcí měly být pohlceny 2/3 zemského povrchu. Nebo také několikanásobek zemského povrchu za dobu prvohor, druhohor a třetihor včetně (Fanerozoika). To, že  na Středooceánkých hřbetech vystupuje nerecyklovaný (tzv, juvenilní čedič s obsahem prvotního hélia, čedič, který neprošel oblíbeným horninovým cyklem) věřícím deskovým tektonikům nevadí.


V podstatě je Zeměkoule rozdělena na větší oblast pouze se středooceánskými hřbety a jinými místy rozpínání a na oblast Tichého oceánu, kde by měla být odbouráván stejný rozsah starší oceánské kůry jako jako je nově vzniklý. Podle toho by mělo být i zemské jádro asymetricky rozděleno na studenější část zhruba pod Pacifikem a na větší oblast - souvislou horkou část ve zbývající části. To nevidíme jednak v seismické tomografii (viz 4. kapitolu "co má stoupat nestoupá, klesat neklesá") a navíc v Pacifické oblasti je řada jak horkých skvrn, tak i největší soustředění sopek na místech výstupu tepla od zemského jádra (pacifický ohnivý kruh) a dokonce středooceánský hřbet v jv. části. Je zřejmé, že zemské jádro není z hlediska teplotního režimu takto asymetricky rozděleno.


názory k článku

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.


 

 


Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."


NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI


kliknutím zvětšit
Popisek

 

 


Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení


 

 


Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").


vytvořeno pomocí Gaia CMS firmy Artemis webdesign © 2008