Doporučuji nejprve přečíst: https://www.geoterra.eu/cast-prvni-pochybeni-nove-globalni-deskove-tektoniky/24-indickooeansky-hrob-deskove-tektoniky

Tvrzení o srážce ("kolizi"), Indické desky s Asií (což mělo mít podle tvrzení deskových tektoniků za následek vyzdvižení Himálají, tzn. velký svislý pohyb, čímž se desková tektonika vrátila do doby "opovrhovaných" geosynklinál), používají zastánci deskové tektoniky pro vysvětlování výskytu vysokotlakých nerostů na zemském povrchu (ohromným výzdvihem, třeba až 160 km a rychlým odnosem hornin). Setkáme se s tvrzením jak tu či onde v místě výskytu hornin s vysokotlakou a výšeteplotní přeměnou byly kdysi (dnes zarovnané) Himálaje.  Protože v této kapitole používáme obrázek, kde je zobrazen předpokládaný (a nedoložený) pohyb Indické desky, který měla vykonat za posledních 71 - 200 milionů let, všimneme si podrobně situace v Indickém oceánu, na kterou už narážel Bělousov v 70. létech (viz kapitolu 1" Bělousovův rozpor mnoha sousedících hřbetů"). Celá oblast Indického oceánu včetně Himálají se vším všudy totiž měla být současně s "letem" Indie posunována na východ. "Vědci"jak je vidět si dokážou vymyslet a tvrdě obhajovat všelicos.

Podle deskově tektonických principů by měly směr pohybu litosférické desky určovat přetvárné, tzv. transformní zlomy (viz kapitoly 13 a 15). Podle zakresleného vektoru pohybu na obr. 1, tudíž pohybu od jihu k severu by tak měly transformní zlomy v Indickém oceánu mít směr S - J. Jak se můžeme přesvědčit na mapách Google Earth, s. - j. zlomy na mnoha místech Indického oceánu skutečně najdeme, místy dosti hustě. Co však chybí je Středo-oceánský hřbet, který by měl mít v. - z. směr od kterého by se vyvíjely.  Přetvárné zlomy viz obr. 4 v kapitole "rozpínání stlačovaného". Vzhledem k tomu, že se v deskové tektonice předpokládá, že Indie se měla pohybovat (raketově) od Antarktidy, tak by původní hřbet měl být někde poblíž. Protože Antarktida se nemůže nikam pohybovat (plout viz kapitolu 1 a kapitolu 2 ), nemohlo by se od tohoto oceánického hřbetu dno symetricky rozpínat na obě strany (chybí jižní část). Nejsou zde ani pozůstatky hřbetu (viz Petr Gejdoš), který by měl být  (podobně jako sv. část tichomořského hřbetu podle deskově tektonických tvrzení )  z části zasunut pod Antarktidu.

Hojný výskyt zkamenělin v severních oblastech (tethydních Himalajích) v porovnání s jižními (Dolní Himalaje), byl považován za jeden z argumentů pro tvrzení, že došlo ke srážce Indie s Asií. Mezitím byly předtřetihorní zkameněliny nalezeny také v Malých Himalajích a tím zrušen předpoklad o někdejším horském hřbetu mezi nimi (PATWARDHAN, A.M. a AHLUWALIA, A.D. 1971: Discovery of pre-tertiary fossils indigenous to the Lower Himalayan Bassin: Nature, 230, 451-452). Oblast střetu (přece tady někde musí být, ne?), byla přesunuta do pásma ultrabazitů na jižním okraji severních náhorních rovin. V této oblasti mělo být pohlcována po dobu ca 70 milionů let nejméně  5 000, slovy pět tisíc kilometrů dlouhá deska nejméně 70 km mocné oceánické litosféry.

Pak nás nepřekvapí ,  že v oblasti domnělé srážky (kolize) samozřejmě chybí stopy mocného mladého vulkanismu typického pro tzv. tichomořské oblasti podsouvání (i když jak zdůrazňujeme k žádnému podsouvání v těchto oblastech nedochází; viz kapitola 18), dále chybí pánve zadního ostrovního oblouku a příkop v délce celého pohoří se zvrásněným souborem mocných třetihorních usazenin. V případě kdybychom chtěli vše větráním a rozmýváním odnést (nikdo neví jak by to ve zbývajícím krátkém čase čtvrtohor bylo možné, když se Himálaje vztýčily poměrně nedávno tj. ve čtvrtohorách?), tak chybí produkty mladé vysokotlaké přeměny (metamorfózy), která má v místech podsouvání působit a které by takto v případě platnosti představ o stavbě oblastí podsouvání měly být odkryty.

Ještě výňatky z článku D. Pratta v kapitole "Sociologické a politické důvody přijetí deskové tektoniky":

" Indie se údajně oddělila od Antarktidy někdy během druhohor a pak plula směrem k SV na vzdálenost až 9000 km, po dobu až 200 milionů let, aby se nakonec srazila s Asií ve středních třetihorách. Vytlačila vzhůru Himaláje a Tibetskou plošinu. To, že se v Asii nacházel zářez přibližně správného tvaru a velikosti, přesně na správném místě, pro "ukotvení" Indie je nanejvýš pozoruhodná náhoda (Mantura, 1972). Jsou zde ovšem nesčetné geologické a paleontologické důkazy o tom, že Indie je a byla nedílnou součástí Asie od starohor nebo i dříve (Chatterjee a Hotton, 1986; Ahmad, 1990; Saxena a Gupta, 1990; Meyerhoff et al., 1991). Existují také hojné doklady o tom, že moře Tethys v oblasti dnešních Alpinsko - himálajských horských pásem, nebyl nikdy hluboký a široký oceán, ale spíše úzký, převážně mělký vnitrozemský průliv (Bhat, 1987; Dickins, 1987, 1994c; McKenzie, 1987; Stöcklin, 1989). Pokud již Indie tedy uskutečnila dlouhou cestu, byla to po miliony let izolovaná ostrovní pevnina - s dostatkem času, aby se vyvinula velmi odlišná endemická fauna. Druhohorní a třetihorní fauna však neobsahuje takové endemity. Místo toho ukazuje, že Indie se nacházela po celé toto období velmi blízko Asie a ne Austrálie či Antarktidy (Chatterjee a Hotton, 1986). "

"Himaláje a Tibetská plošina byly údajně vyzdvihnuté srážkou indické a asijské desky. To však nevysvětluje, proč jsou vrstvy na obou stranách místa údajné srážky poměrně nenarušené, uložené s malými úklony, zatímco Himaláje měly být vyzdvihnuty, v jejím důsledku, přibližně 100 km opodál, společně s Khunlunem na severu Tibetské plošiny. Říční terasy v různých koutech Himalájí jsou téměř dokonale vodorovné a nenakloněné, což naznačuje, že Himaláje byly vyzdvihnuty spíše svisle, než jako důsledek vodorovného stlačení (Ahmad, 1990). Různé vzory srážky (kolize), obecně předpokládají, že výzdvih Tibetské plošiny začal během nebo po počátku eocénu (před ca 50 miliony let). Paleontologická, paleoklimatologická, paleoekologická a sedimentologická data ale přesvědčivě ukazují, že hlavní výzdvih není starší než nejstarší pliocén (ca 5 milionů let; Meyerhoff, 1995)."

"Stratigrafická, stavební a paleontologická spojitost Indie s Asií a s Arábií znamená, že údajný "let Indie" není nic víc než let ve fantazii." Konec citátů

V Himálajích nemáme útvary nezbytné pro deskově-tektonickou definici podsouvané desky jako je oceánický příkop, klín nahromaděných usazenin (accretional wedge) a dlouhodobou sopečnou činnost, typickou pro Tichooceánské oblasti (Indie přece jenom měla urazit až 10 000 km). Zkameněliny dokazují původní a nepřetržité spojení Indie s Asií. Paleomagnetické "důkazy" jsou založeny na špatném předpokladu stálé polohy osy zemské rotace ztotožněné s magnetickými póly. Oblast rozehřátého pláště, která by mohla odpovídat výstupu horkého pohánějícího proudu od zemského jádra je posunuta vzhledem k dnešní poloze Středo-oceánskoho hřbetu uprostřed Indického oceánu ca o 1300 km k V, (obr. 6, kapitola 4  "co má stoupat nestoupá, co má klesat neklesá") .  Protože také mezi zhruba souběžnými Atlantickým a Indickým středo-oceánským hřbetem není zóna pohlcování (subdukce), musel by se jeden z nich, nebo oba, jeden od druhého vzdalovat. Při "nastolování" deskové tektoniky se považoval Atlantický hřbet za pevný a desky na východ od něj se měly vzdalovat. To předpokládá, že celá stavba Indického oceánu včetně  "letu" Indie a výzdvihu Himálají by se, se vším všudy měly pohybovat směrem k V! Viz kapitolu 1 "Středooceánské hřbety nemohou současně symetricky rozpínat mořské dno a nehybně stát na místě").

Nejen jediné deskově - tektonické pravidlo, ale ani dlouhou dobu známé geologické skutečnosti nepotvrzují mýtus o srážce Indie s Asií. Halasně vyhlašovaný a pro zhodnocení pevninské geologie bohužel bezduše používaný princip je čirá fikce. U Sedlčan a ani v Krušných horách nebyly, dnes zarovnané, Himálaje. Tečka

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.

Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."

NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI

Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení

Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").