Středomořské hřbety se od Afriky zdánlivě oddalují, i když podle hypotézy mají mít stálou polohu a vzdalovat od nich se má deska s pevninou

Nejznámějším rozporem v deskové tektonice je obklopení Afriky ze tří čtvrtin středooceánskými hřbety tak, že kopírují její obrys (obr. 2) a rozpor Antarktidy obepínané středomořskými hřbety ze všech stran (viz předchozí odstavec a obr. 3).

Na východ od africké kry je Carlsberský a Středoindický hřbet, na jih Adantsko-indický hřbet, na západ Středoatlantský hřbet. Na severu africkou kru od euroasijské desky odděluje propadlina Středozemního moře, vzniklá vzájemným oddálením Afriky a Evropy.

Vypadá to, jako by se středomořské hřebeny od Afriky oddalovaly, i když podle hypotézy mají mít stálou polohu a vzdalovat od nich se má deska s pevninou. Podle šipek pohybu od středooceánských hřbetů by se ale mělo mořské dno ve skutečnostina Africkou pevninu tlačit ze všech stran, (obr. 2). V důsledku stlačení by měla vznikat například pohoří. Jenže my jsme svědky pravého opaku: Afrika se rozpíná podél východoafrického prolomu a vzdaluje se od Evropy podél Středozemního moře. Na to poukázal již W. CAREY (1976) a podobně H. J. ZILLMER uvádí jednoznačné potvrzení Johnem DEWEYM (1987), profesorem geologie na State University of New York v Albany: „V důsledku růstu africké desky se navíc neustále zvětšuje vzdálenost mezi Carlsberským hřbetem v Indickém oceánu a Středoatlantským hřbetem." Skutečností je tedy protiklad k domněnce deskové tektoniky: africký kontinent není stlačován, ale dokonce se rozpíná. Na otázku proč lze odpovědět: kdyby byl deskově-tektonický předpoklad správný, nepohybovaly by se jen tektonické desky, ale i natržené švy a to na všechny strany od korové slupky (litosférické desky). Při deskově-tektonickém výkladu magnetických anomálií jako přírůstků oceánského dna a stejným způsobem středooceánské hřbety kolem Afriky a Antarktidy, jsou v tomto případě postupnými zvětšeninami obrysu pevnin. V našem příkladu se středooceánské hřbety při použití deskově tektonického výkladu pohybují směrem od Afriky. Jsme v přímé nesrovnalosti s předpokladem o oběžném proudění v plášti. Tento předpoklad má za to, že umístění oběžného proudu je neměnné. Totéž vidíme kolem Antarktidy, která je celá obepínána oceánským hřbetem (obr. 3).

Neplatnost deskově tektonického předpokladu pohybu desek ve směru přetvárných (transformních) zlomů dokumentují právě tyto zlomy kolem Antarktidy (viz nestejné stáří “současného“ a obrázek přetvárných - transformních, zlomů v deskově tektonickém pojetí).

Samotné napodobování a zvětšení obrysu pevnin v citovaných příkladech by muselo být spojeno s podélným protahováním středooceánských švů jak můžeme nejlépe pozorovat na Atlantiku (to rovněž odporuje předpokladu jejich stálé pozice). Novější práce ukazují rovněž, že i tak zvané plášťové horké skvrny, které mají v deskové tektonice význam pevných měřičských bodů, se navzájem pohybují – vzdalují, (STEWART, 1976). Ve skutečnosti jsou středooceánské hřbety okolí Afriky mladším (eocenním 56 - 22 mil. let) tektonickým prvkem a nejsou zdrojem čediče pro celé období tvorby dna jak Atlantického, tak i Indického oceánu (viz $ 13 nestejné stáří "vždy současného").

Je přinejmenším podivné a zavání to "nečistými úmysly", že rozložení tektonických "desek" je stále zobrazováno ve válcové projekci Zeměkoule s rovníkovou osou. Antarktida je zde rozvinuta na celou délku mapy viz např. mapa . V projekci se středem v Antarktidě (obr. 3), je totiž na první pohled zřejmé, že její stavba obehnaná středooceánskými hřbety je v přímém rozporu s tvrzením o stálé poloze výstupných proudů (i když stejně neexistujících). Zmiňovaná válcová projekce by měla být přinejmenším o stereografickou projekci jak Antarktidy, tak i Antarktiky vždy doplněna. 

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.

Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."

NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI

Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení

Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").