Hojný výskyt zkamenělin v severních oblastech (tethydních Himalajích) v porovnání s jižními (Dolní Himalaje), byl považován za jeden z argumentů pro tvrzení, že došlo ke srážce Indie s Asií. Mezitím byly předtřetihorní zkameněliny nalezeny také v Malých Himalajích a tím zrušen předpoklad o někdejším horském hřbetu mezi nimi (PATWARDHAN, A.M. a AHLUWALIA, A.D. 1971: Discovery of pre-tertiary fossils indigenous to the Lower Himalayan Bassin: Nature, 230, 451-452). Oblast střetu (přece tady někde musí být, ne?), byla přesunuta do pásma ultrabazitů na jižním okraji severních náhorních rovin. V této oblasti mělo být pohlcována po dobu ca 70 milionů let nejméně  5 000, slovy pět tisíc kilometrů dlouhá deska nejméně 70 km mocné oceánické litosféry.

Pak nás nepřekvapí ,  že v oblasti domnělé srážky samozřejmě chybí stopy mocného mladého vulkanismu typického pro tzv. tichomořské oblasti podsouvání (i když jak zdůrazňujeme k žádnému podsouvání v těchto oblastech nedochází; viz kapitola 18), dále chybí pánve zadního ostrovního oblouku a příkop v délce celého pohoří se zvrásněným souborem mocných třetihorních usazenin. V případě kdybychom chtěli vše větráním a rozmýváním odnést (nikdo neví jak by to ve zbývajícím krátkém čase čtvrtohor bylo možné, když se Himálaje vztýčily poměrně nedávno tj. ve čtvrtohorách?), tak chybí produkty vysokotlaké přeměny (metamorfózy), která má v místech podsouvání působit a které by takto v případě platnosti představ o stavbě oblastí podsouvání měly být odkryty.

Tvrzení o srážce (kolizi), Indické desky s Asií (což mělo mít podle tvrzení dekových tektoniků za následek vyzdvižení Himálají, tzn. velký svislý pohyb, čímž se desková tektonika vrátila do doby "opovrhovaných" geosynklinál), zneužívají zastánci deskové tektoniky pro vysvětlování výskytu vysokotlakých nerostů na zemském povrchu (ohromným výzdvihem, třeba až 160 km a rychlým odnosem hornin). Setkáme se s tvrzením jak tu či onde byly Himálaje.  Protože v této kapitole používáme obrázek, kde je zobrazen předpokládaný (a nedoložený) pohyb Indické desky, který měla vykonat za posledních 71 milionů let, všimneme si podrobně situace v Indickém oceánu, na kterou už narážel Bělousov v 70. létech (viz kapitolu 1" Bělousovův rozpor mnoha sousedících hřbetů").

Podle deskově tektonických principů by měly směr pohybu litosférické desky určovat přetvárné, tzv. transformní zlomy (viz kapitoly 13 a 15). Podle zakresleného vektoru pohybu na obr. 1, tudíž pohybu od jihu k severu měly transformní zlomy v Indickém oceánu mít směr S- J. Jak se můžeme přesvědčit na mapách Google, takovéto zlomy na mnoha místech Indického oceánu skutečně najdeme, místy dosti hustě. Co však chybí je Středo-oceánský hřbet, který by měl mít v. - z. směr od kterého by se vyvíjely s. - j.  přetvárné zlomy (viz obr. 4 v kapitole "rozpínání stlačovaného"). Vzhledem k tomu, že se v deskové tektonice předpokládá, že Indie se měla pohybovat (raketově) od Antarktidy, tak by měl být někde poblíž. Protože Antarktida se nemůže nikam pohybovat (plout viz kapitolu 1 a kapitolu 2 ), nemohlo by se od tohoto oceánického hřbetu dno symetricky rozpínat na obě strany (chybí jižní část).

V Himálajích nemáme útvary nezbytné pro deskově-tektonickou definici podsouvané desky jako je oceánický příkop, klín nahromaděných usazenin a dlouhodobý vulkanismus, typický pro Tichooceánské oblasti (Indie přece jenom měla urazit až 7000 km). Zkameněliny dokazují původní a nepřetržité spojení Indie s Asií. Paleomagnetické "důkazy" jsou založeny na špatném předpokladu stálé polohy osy zemské rotace ztotožněné s magnetickými póly. Oblast rozehřátého pláště, která by mohla odpovídat výstupu horkého pohánějícího proudu od zemského jádra je posunuta vzhledem k poloze Středo-oceánskoho hřbetu uprostřed Indického oceánu ca o 1300 km k V, (obr. 6, kapitola 4 "co má stoupat nestoupá, klesat neklesá") .

Jediné deskově - tektonické pravidlo nepotvrzuje mýtus o srážce Indie s Asií. Halasně vyhlašovaný a pro zhodnocení pevninské geologie bohužel bezduše používaný princip je čirá fikce.

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.

Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."

NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI

Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení

Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení je desková tektonika nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").